Dari, stejne to mam ja s tatou. Ostatni radi, smirit se s tim. Ale to neni tak jednoduche, jako to napsat. Clovek stale doufa. Vidim ho 3-4krat za rok a tyden predem jsem opravdu nervozni, skoro nejim. Vim, ze se nezmeni a jedine, ceho jsem schopna je to, ze se snazim mu neukazovat, ze mi tim, co zrovna rika ublizuje. On lidi hrozne ovlada a srazi. Vsechno delam spatne, musim hlidat kazde slovo i behem hovoru. Je schopen rozporovat i prkotinu. Taky nevim, co s tim. Jiny to uz vsak nebude. Umim se tim vnitrne neuzirat, kdyz se nevidime. Neporadim, ale az moc ti rozumim.