No, nakonec asi i já. Spoustě věcí teď už rozumím, vzhledem k tomu, že mám taky děti mimoně, tak vím, co to pro mámu znamenalo za dřinu, navíc máme dost podobný povahy, takže chápu, proč reagovala, jak reagovala a docela makám na tom, abych reagovala trochu jinak a moc mi to nejde. Dost věcí jsme si i vysvětlily, přiznala "pár chyb" a já taky, vyčistilo se to mezi námi hodně. Měla jsem fajn vztah s tátou, a furt mám, díky Bohu.