Určitě já, ale maminka je velmi patriarchálně vedená, přeobětavá.


K tomu mě celoživotně přeceňuje a tímpádem lituje "jak jsem dopadla", taky to není úplně šlágr.

Zrovna dneska mám historku. navštívila jsem ji a hodilo se, abych ji cestou zpět někam popovezla. Jenže je zatížená tím, že nechce obtěžovat a hlavně, ženský přece nejsou k tomu, aby řídily.
Takže jsem dostala spoustu otázek, jestli mi to nevadí, další porci pochybností, jestli vím, kudy jet, taky úvahy jestli můžu jet z toho prudkého kopce a závěr,že by bylo vlastně nejlepší, kdybych ji svezla kousek a zbytek dojede trolejbusem.
Dokázala nemožné, zhmotnila svou obavu.
Dovezla jsem jí na místo určení(cca 7 km) za neustálých rad řidiči (pomaleji, rychleji, odboč semh-10m po odbočce), oddechla jsem si, když vylezla, bravurně jsem úlevně couvla (před jejími zraky) a srazila betonový sloupek ála Vesnička středisková tak už se mnou nikam nemusí