Eudo,

třeba u tý budoucnosti si vůbec nejsem jistá, že bych na to měla nějakej lepší náhled než to dítě.

Stejně všichni víme prd, jaký profese se třeba v budoucnu uplatní, a kdybych si hrála na chytrou a dítě do něčeho tlačila, že v tom je jeho budoucnost, i proti jeho vůli, tak bych pravděpodobně napáchala víc škody než užitku, protože je to JEHO budoucnost, a taky se můžu totálně seknout, to, že jsem starší, ze mě nedělá žádnýho děda Vševěda.

A další nezanedbatelná věc - to, že člověk něco dělal blbě, často vidí až S ODSTUPEM, ale v momentě, kdy se rozhoduje, to vůbec jasný není, a rozhodnout se musí.

Takže pokud mi dítě v dospělosti vyčte, že jsem měla něco udělat jinak, protože to nedopadlo, tak to, že to nedopadlo, je jasný z dnešního pohledu, ale v době, kdy jsem se rozhodovala, se to jevilo jako jedna z rovnocenných možností.

A myslím, že vyčítat toto prostě není spravedlivý.