Kudlo, ja to mela na mysli takhle:

Jak uz jsem nescislnekrat psala, tim, ze ziju JINDE, jsem se naucila hodne porovnavat a koukat na ruzne konsekvence. Nedavno tu byla diskuze, jak se "my", co zijeme jinde, na plno veci divame hodne jinak a vic nam vyhovujou a vic se nam libi, atd atd.

"U nas" je ta vychova celkem jina - jak receno, "volna". Coz ovsem absolutne neznamena, ze se rodice na dite vybodnou a nechaj ho delat, co chce, jak si to vyklada obyvatelkstvo Prahy po navstevach skandinavskych pubertaku o pololetkach.

PREVAZNA VETSINA rodicu s detmi diskutuje a pta se na jejich nazor. Respektuje ho. Nenuti je delat, co je nebavi, ale diskutuji, PROC se nekdy musi delat i to, co nebavi. Atd atd, nebudu to moc rozbirat, protoze jak jsem si vsimla - kazdy vidi vsecko svymi brylemi a kriticky, kdyz to porovnava se svym a vlastne ani nevi, jak je to mysleno.

Jinak ja a moji bratranci a sestrenice jsme takhle byli taky vychovani. Brani jako "mali dospeli" s nazorem a diskutovano s nami, kdyz proste neco neslo. Cili ja v tom pak jen pokracovala. My jsme detem nic nezakazovali, vlastne vsecko smeli, ale NEZ se do neceho vrhli, podiskutovali jsme ruzne strany a ruzne konsekvence. A to uz kdyz byli mali. V puberte jsme s nimi zadne problemy nemeli, byli rozumni. Nikdy nebyli a nejsou zadni poslusni prdelkolizaci (=to maj hodne po mne i po otci).
NAkolik je to vychovou, okolim nebo vrozene pochopitelne clovek rict nemuze. Ale jelikoz jsou 4 a jsou desne fajn, tak holt nakej ten vliv si na to pricitam.