Umami - možná s tím počítáš u sebe.
Ale třeba moje babička, které bylo minulý týden 92 let, do 88 let vedla cvičení seniorů, plavala, turistila v horském terénu, jezdila se stejně starými "holkami" na výlety a pěší výšlapy...
Dostala ji až artróza, ale pořád má myšlení třicítky, tudíž se první rok těžko srovnávala se svým pohybovým omezením - nebylo to pro ni jako stáří, ale jako když dvacetiletému amputuješ nohu.
A i nadále jezdí s holkama, s chodítkem, my, rodina ji vyvážíme na výlety na vozíku, zahrádkaří...

Moje kolegyně a kamarádka žije životem třicítky - třídní srazy (učitelka a profesorka), kavárny, hospody, spousta přátel, práce... Bude jí 78 let.
Naproti tomu můj stejně starý tchán je už opravdu dědoušek nad hrobem.

Takže vskutku nemám ráda paušalizování typu - po sedmdesátce je to v pohodě, stejně už tu neměl co vytvořit...