No, já jsem asi taky divná a neempatická, ale já si umím představit, že pro dítě a dospívajícího to může bejt opravdu utrpení, ale přiznám se, že nechápu závislost na názoru takovýho rodiče (ve smyslu toho, co si o mně myslí) do hluboký dospělosti, když tomu člověku docvakne, že tento rodič ho neocení nikdy, protože toho není schopen, a když už je dospělej a může si zařídit život podle sebe.

A ráda bych (i když je to asi zbytečný), aby to bylo interpretováno pouze tak, jak to říkám - tedy že to nechápu, a nikdo si do toho nedomýšlel nějaké "pohrdání", protože tak to skutečně není myšleno.