Kat,

ano, to je asi fakt.

Je dost dobře možný, že je to navenek moc velká "zkratka", protože já ze svýho pohledu mám pocit, že popisuju tu výslednou situaci, ke který je žádoucí dojít (aby se ten člověk přestal trápit), a vidím tam jen několik málo variant - pokud je něco pro mě zdrojem stresu, tak buď se tomu vyhnu, nebo pokud nemůžu nebo nechci, tak si musím "přesmyknout" něco ve vlastní hlavě, aby to pro mě přestalo být tak stresující. A tady mě zase nenapadá nic jinýho, než si uvědomit, že jakýkoli řeči ten člověk vede, tak je to hlavně o něm a ne o mně, a pokud mě třeba kritizuje, že něco dělám špatně, tak si uvědomit, že je to jen jeho názor, žádná zjevená pravda, že může být totálně mimo a že já nemám žádnou povinnost se podle toho řídit ani tomu člověku vyhovět, byť by to byl vlastní otec/matka. A že moje hodnota NIKDY není závislá na tom, co si o mně myslí někdo jinej, byť by to byl člověk nejbližší. A že mě nikdo nemůže nutit mít vřelej vztah k někomu, u koho to tak necítím, i kdyby to byl vlastní rodič, ani se s ním stýkat, případně stýkat často, pokud mi to nedělá dobře. Že výčitky do výbavy normálního člověka nepatřej, a pokud někdo není ochoten se se mnou lidsky a na rovinu domluvit, tak já nejsem povinna skákat tak, jak on píská.

A v neposlední řadě si myslím, že ti rodiče dospělého dítěte de fakto "tahaj za kratší konec" - i oni přece mají zájem s tím dítětem vycházet a vídat se s ním, takže to dítě nemusí sebou nechat orat a může si nastavit vlastní podmínky a vlastní hranice (a pokud to udělá, tak je dost velká šance, že to ti rodiče budou nakonec třeba i po nějakých bojích respektovat).

Celý tohle samozřejmě v konkrétním případě není na internetovou diskusi, ale na delší práci s odborníkem, ale neumím si představit, k jakýmu jinýmu závěru by mohl dojít, a k jakýmu jinýmu závěru by mohli dojít i ti, se kterými se o tom na této diskusi dohadujem.

A je opravdu možný a i dost pravděpodobný, že to podávám studeně, ale VĚCNĚ zatím ještě nikdo nenapsal nic jinýho ani nic, co by to vyvracelo.