Buřte, děkuji.

A ano, uvědomuji si, že jsem v některých aspektech možná emočně "drsnější", ale myslím, že to zčásti vyplývá z toho, že jsem byla v situaci, že se s některejma věcma buď nějak srovnám, nebo mě to sesekne.

Asi tak, jako když se topíš, tak buďto se nějak doplácáš na břeh, nebo se prostě UTOPÍŠ, natvrdo a bez pardonu.

A může za tebou stát armáda soucitnejch duší, který budou vřele souhlasit s tím, že přece nemůžeš za to, že jsi neuměla plavat (případně že za to může někdo, kdo Tě to nenaučil), a můžou ti chodit soucitně klást na hrobeček kytky, ale Ty už budeš UTOPENÁ a nebude Ti to nic platný.