Slupko,

to zní skoro jako "ne každej měl to štěstí, aby dostal od života dostatečně přes držku".

Mimochodem, já jsem taky bývala dost velkej cíťa.

V takto vyhraněný podobě to vnímám jako otázku "buď budeš plavat, nebo se utopíš, a sebevětší soucitný plačky na tvým hrobečku budou pořád jen plačky na TVÝM HROBEČKU a v tom hrobečku budeš ležet Ty a budeš UTOPENÁ".

A vymyslet, jak to udělat, aby ses neutopila, je čistě Tvůj problém.

A asi je to hnusný a málo soucitný, ale pokud vidím někoho stát po kolena ve vodě a pořád dokola opakovat, jak se topí, tak moje maximum je, že to můžu rozumově pochopit a akceptovat, že má takovej subjektivní pocit a že ho to trápí stejně, jako kdyb v tý vodě stál po krk, pokud bude chtít, tak to s ním můžu rozebrat, ale už nemám kapacitu na to, abych ho litovala nebo aby mě neomrzelo, když ani po desátý neudělá žádnej pokus, aby z tý vody vylez.