Tak plakat, truchlit, zlobit se je jedna věc (a i tu prožívá každej dle svý povahy jinak a i ji jinak navenek projevuje - někdo, když je smutnej, tak brečí a když má radost, tak skáče radostí a je to autentický, jinej když je smutnej, tak maximálně smutně kouká a když má radost, tak mu akorát svítěj oči - je jedno nebo druhý špatně)?

Ale my se tady nebavíme o způsobech, jak kdo dává najevo svoje emoce, ale o situaci, kdy nevychází s rodičema a mrzí ho to.

Ostatně dokážou ti lidi dát v situaci, kdy je ten rodič dle jejich pohledu "drtí", OPRAVDU najevo svý autentický emoce? Že by mu řekli, co to s nima dělá, případně se naštvali a odešli? Vsadím se, že v mnoha případech spíš ne, a kdyby to dokázali, tak by se možná (možná - ne s jistotou) věci mezi nimi aspoň trochu vyjasnily?