Znala jsem v dětství v našem paneláku jednu sousedku, ta nikdy na houbách nebyla - nejedla je, štítila se jich. Její muž chodil a nosil, vařil si je sám, občas nám něco přinesl. Jejich děti taky nechodili.

Jako dítě mě nikdo nebral, pořádně houbaříme až teď pod horami s chlapem, ten je vášnivý houbař a opravdu pozná kde co, mají to v rodině - jsou zapálení všichni, děda dělal mykologickou poradnu. Miluju courat a sbírat, čistit a krájet a i je ráda jím. Jen sušička mi moc nevoní.

Zítra jde muž, tak budou počítám zase aspoň dva koše