Ženo s dětma, tohle je téma jak pro mě.
Můj režim je velmi podobný.
Také vstávám v pět, ráno kafe, domu přijíždím kolem třetí, když je třeba nakoupit, tak dýl, mezi půl čtvrtou a čtvrtou. Pak si dáme s mužem kafe, tak na půl hoďky, hodinu maximálně a jdem něco dělat. Vždycky mám co dělat a nikdy nemám hotovo, pořád před sebou něco tlačím nebo odkládám. Teď máme o jeden přípoj do města víc a mě se nesmírně ulevilo, že už se syn na tréninky dopraví sám. Ale i tak mám pořád co dělat a o nějakém volném čase nemůže být ani řeči. Utěšuju se tím, že je to jen dočasně, vrcholí rekonstrukce, pak bude zase volněji. Ale ne o moc. Co s tím nevím.
Na druhou stranu je příjemné být relativně brzy doma. Jednu chvilku jsem měla pracovní dobu od osmi do půl páté a vadilo mi to hodně. Ano, sice jsem si trochu dýl pospala, ale než jsem se dostala domů bylo pět pryč, než jsem něco snědla, už byl večer, nestíhala jsem si ani chodit zacvičit, měla jsem pocit, že jsem celý den jenom v práci a nic víc.