Jentak, ja to pochopitelne vedet taky nemuzu.

Ovsem v ruznych zemich neexistuje system skolek, jako treba v CR, - u nas jo, od 1,5 r. Nebo jelikoz nema stale zamestnani, nema zrejme narok na materskou (=ekonomicka situace). S ditetem ji do prace ani nikdo nevezme - neni to "kulturni zvyk".

A treba taky ta psychicka situace: zazemi babicek a rodiny, jednoduchost se setkavat, vychovat dite "cesky", naucit dite anglicky, aby zvladlo skolu - kdyz mluvi s ostatnimi Cechy tam, tak to vidi zas jinak.

Osobne, kdyz jsem cekala prvni dite, tak mne tyhle veci mlely hlavou. Nakolik je dulezity, aby bylo CESKY (=tenkrat to pro mne dulezity bylo, ted po letech mi to je srdecne jedno). Ceska kultura, jak ji muzu znicit zivot vnucovani neceho, co je TADY celkem k nicemu. Jaky jazyk se nauci, aby z ni neco bylo. Jak jsem ji JA, kdyz jsem emigrovala, uz predem znicila zivot... a pod.

Ted zpatecne vidim, ze prave tohle mne privedlo k tomu delat vsecko, co jsem delala - ke studiu prave toho, jak co resit, k praci, ktera mne DESNE bavila, protoze jsem tim mohla pomahat dalsim, kteri tohle neznali, a nejen to prvni dite, ale i ostatni, vychovat stejkne, a to nejen prikladem, ze kdyz se neco chce, tak se musi.
Jenze v tom prvnim tehotenstvi jsem jen skoro litovala, ze si nejaky deti "porizuju", protoze co je vlastne ceka...