Přidat odpověď
No když to vezmu na sebe jakožto dítě, tak pokud jednou bude potřeba postarat se o rodiče, tak se postarám. A rozhodně ne pro majetek nebo pro dědictví. Vlastně bych "za tohle" nedokázala ani přijmout peníze či větší podíl z dědictví, to bych ho snad raději dala na charitu.
Nevím, já to asi vnímám tak že takovou věc bych dělala "z lásky", snad to nezní moc pateticky. Rodiče mi pomohli kdykoliv jsem potřebovala a já jim také pomůžu kdykoliv to budou potřebovat.
Se sourozenci se asi v případě potřeby nějak o péči podělíme a je naprosto pravděpodobné že někdo se asi bude angažovat víc, někdo míň. Na případné dědictví to vliv mít nebude. Ale předpokládám že majetek co rodiče mají využijí v první řadě na co nejpříjemnější a důstojné strávení stáří.
A asi stejně to vnímám u svých dětí. Pokud by snad někdo z nich měl spojovat péči o mně s výší dědictví, to raději ty peníze investuji do profesionální pečovatelky. Což pokud by to z nějakého důvodu vyvstalo že bych potřebovala péči, bych asi udělala tak že se postarám aby o mne bylo postaráno. Nechtěla bych aby zůstat někomu z nich na krku, ono to u některých diagnóz není snadné o někoho pečovat, ani když tam silný vztah je.
Ono je v tom hodně neznámých, o co by šlo, jakou péči bych potřebovala, na jak dlouho, jaký výhled, a tak. Prostě asi bych se především snažila na stará kolena zabezpečit sebe sama.
Předchozí