Nám tchán přepsal barák za života, ostatním dětem bylo pomoženo finančně i když rozhodně ne výši ceny domu to ne. Ono je to složitý - manžel má 2 sourozence - jeden se topí v exekucích, přujde se občas k mámě najíst, ale jinak nezájem. Druhý sourozenec bydlí daleko utíká, nechce mít situaci "doma" na očích.

Podle přání tchána jsme teda v baráku zůstali my - je to starý menší dům s prostornou zahradou a hospodářstvím - do toho baráku než jsme se zabydleli bylo investováno naposledy někde v 70. letech - tudíž na co šáhneme to se musí předělat. Bydlíme vlastně na půdě,ze které jsme si udělali podkroví. Tchýně s tchánem nejsou senioři, kteří by šly s dobou tudíž ještě 12 let zpět měli v kuchyni hliněnou podlahu pobitou prkny... Investice do domu za minulá a budoucí léta budou min. 1,5 milionu Kč a to nechceme žádný luxus.

Tchýně je navíc dost nemocná a postupně přestává zvládat i jednodušší činnosti, s holí dojde sotva k sousedům, nově začala ještě zapomínat, zkrátka nebude to trvat dlouho a bude odkázaná jen na nás. Tchán je naštěstí soběstačný, ale o svoji ženu se v tomto směru nepostará ani omylem, max. donese nákup. S tchýní jezdíme neustále po nějakých doktorech i 50 km daleko, sama si je oběhnout nezvládne a týdně má minimálně jednoho lékaře...

A teď co s tím... kdybychom tu nebydleli tak dům by jim spadl na hlavu., Prodat jim střechu nad hlavou aby šly někam do pečovateláku nejde (tchán by to nepřežil) Sourozenci mého muže by se nestarali o rodiče ani omylem. Teď bude dům potřebovat novou střechu - když vše poplatíme, rozhodně bychom neměli na vyplacení manželových sourozenců...

Máme dům, žijeme ve 2 + 1 se třemi dětmi, lítáme kolem tchýně, baráku i hospodářství... ale upřímně někdy si říkám, že by mi bylo líp někde daleko a žít sice s hypotékou na krku ale měla bych daleko méně starostí....