No, poslední dítě ve 42, těhotenství náročný - šílená únava, nevolnosti, kyčle, záda, psychika atd. Od 4.měsíce jsem nebyla schopná ničeho, totálně K.O. Velké děti s tím měly velký problém, s ničím nechtěly pomáhat :-( Porod šíleně těžký, chtěla jsem císaře, doktoři nepovolili (už u přechozího jsem měla slabé stahy a nešlo to, teď ještě mnohem mnohem horší, bez oxytocinu bych to asi nedala). Děťátko za odměnu, nádherná, milá, pozitivní, vřelá, láskyplná, šťastná, mazlivá, roztomilá atd. holčička. Narodila se na den přesně 20 let po první. Změnila k lepšímu klima v rodině, všichni ji zbožňují, dává lásku a projevuje náklonnost všem. Je to s ní úžasné, ale uvědomuju si, že jsem víc vyřízená než před těmi 20 lety, mám teda k tomu další děti + velkou domácnost + pracuji (nejde jinak, rodinná firma). Teď to ještě jde, za nějakých 10 let se toho děsím... V porodnici se mnou rodila paní 46 let, třetí dítě. Jinak v okolí starší matku s takhle malým dítětem neznám. Je fakt, že mně i manželovi díky děcku v kočárku hádají míň, ale těm rokům stejně neutečeme a fakt je už v určitých oblastech cítíme.