Lassie,
jenže věci mají jen tu hodnotu, jakou jim dáš nebo vytvoříš.
Jasně, nebude to u každého stejné, protože lidé jaksi nejsou stejní, ale přece jen vidím vyšší pravděpodobnost "úspěchu" v případě, kdy máš na žebříčku hodnot ty funkční vztahy jako takové.
Já jsem jako dítě prožila rozvod své matky s otčímem, a myslím, že i díky téhle zkušenosti jsem se celý život snažila o to, aby korektní a slušné vztahy byly v jakémkoli typu vztahu priorita. Rozvod nerozvod. Rozvod je otázka pár minut u soudu, ale život trvá podstatně déle. Protože podle mého názoru dítě netrpí rozvodem, ale tím, co se děje před ním a po něm. Pokud se k sobě rodiče chovají hnusně, a je fuk, jestli rozvedení nebo nerozvedení, přijde mi to jako daleko vyšší rizikový potenciál pro "neštěstí" a "nespokojenost", než když se k sobě chovají slušně, nenasazují si psí hlavy, neřvou na sebe apod.
Ono když se bavíš s dnes už dospělými lidmi, kteří jako děti prošli rozvodem, tak ti s odstupem času spíš řeknou, že neradi vzpomínají na to, jak se rodiče CHOVALI než na to, kde reálně byli nebo nebyli.