Martino, ale pokud ti to nevyhovuje, že nemáš partnera na soužití...tak to je právě ta chvíle na změnu v sobě ...abys vůbec byla ochotná dát kus ze sebe, otevřít se na půl cesty...připustit vůbec, že by s tebou nějaký chlap fakt mohl sdílet tvůj život se vším všudy.

Hezká je taková hra na "představ si, že...". Že třeba se vracíš domů, otevíráš dveře a tam je nějaká situace...třeba muž je rozvalený v křesle v trenkách nebo dojídá talíř omáčky nebo...takovou nějakou možnou realitu...a pozoruješ u toho svoje pocity.
Je poměrně dost "osamělých" žen, u kterých se všechno jen při představě, že mají doma nastěhovaného nějakého chlapa, stáhne nechutí až odporem...a jasně vnímají tu nechuť se dělit o "svůj" byt, pohodlí, čas...práci atd...
Dvě takové mám v přímém přenosu.
netvrdím, že to platí pro tebe, ale ony třeba taky říkají, že by chtěly chlapa pro život...ale vůbec nejsou ochotny (a možná ani schopny) ho do něj pustit.