No to já taky vařím.
Jenže být doma v mém podání znamená, že si třeba od 6 hod od rána do 20 do večera pořádně nesednu. Protože zkrátka pořád není všecko hotovo, támle je nepoklizeno, támhle šmouha, drobek, tuhle skříňku jsem ještě neuklízela, do toho zapípá pračka, jdu pověsit prádlo, začne pršet, jdu ho převěsit na sušák, morče píská - ajo, nedala jsem mu mrkev a no vlastně jdu mu ven před bytovku pro mlíčáky. Jo a ještě jsem nebyla odnést tu krabici ve sklepě. Jo a ve schránce. Taky jsem ještě neudělala jogurt. No a už zase pípá pračka, zkusím to dát ven. Ne, už zase prší, musím to jít sebrat. No na sušák už se mi to nevejde, tak jdu věšet do sklepa. Vysvitlo sluníčko, tak přeci jen, že bych ty dlouhé kusy prádla dala ven před bytovku? Tak asi jo. Sakra, došlo mlíko, musím do krámu...
Tak to je můj den v doma...