Mám to podobně. 3,5 - 4 dny v týdnu úvazek v práci s dojížděním. Dva víkendy v měsíci druhá práce, ale home office.

Nejhorší na tom pro mě je, že už jsem tak unavená, že ztrácím nadhled, trpělivost s lidmi, dětmi a hlavně se sebou, pohodu, těšení se na něco, chuť překonávat výzvy. Postupem času se nějak všechno, i věci, které by bez té únavy byly v pohodě, staly překážkou, kterou zdolávám. Všechno se začalo měnit na check-list, kde jenom odškrtávám, co jsem udělala.

Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy před sebou nehrnula hromadu věcí, které čekají, až je udělám.

V práci stejně pořád "plavu v pomalejší lajně", dětem by to asi ve škole šlo lépe, kdybych se jim víc věnovala, ještě stojí i o společné trávení času, manžel by taky ocenil nějakou tu společnou chvilku navrch. A já bych ráda v práci do rychlejší lajny, víc být s dětma a manželem, dokud o to stojí...

Stíhám chodit cvičit, dvakrát i třikrát týdně. V hlavě by mi bez toho už asi hráblo, protože bych měla pocit křečka v kolečku. Šlapeš a furt na tom samém místě. Fyzicky mi to ale taky nepřidává. Prostě převažující životní pocit únava.