Aleno, jasně, i tohle je možné, já to psala jen k zamyšlení, prostě mě to v tom příspěvku zaujalo...asi bych se těch dětí zeptala, jak by si tedy představovaly, že bych se jim měla věnovat...když se jim to teď zdá málo....jestli by fakt neocenily ten čas strávený společně...protože třeba můj syn odmalička nepovažoval za společně strávený čas to, že jsem ho dovedla na hřiště, sedla si na lavičku a on si tam hrál...vždycky si pak stěžoval, že jsme nic nedělali spolu, že by chtěl něco dělat se mnou...a má to tak i teď v 9 a půl...můžeme být klidně půl dne spolu doma, ale když si každý děláme něco svého, tak to prostě není pro něj společně strávený čas, takové to "věnování se..." - to je pro něj třeba večerní popovídání před spaním, nebo když jsme si společně četli, nebo když vyrazíme na procházku jen sami dva a povídáme si a věnuju se opravdu jenom jemu...