Já bych taky začala pronájmem koně... určitě je někdo, kdo nestíhá za koněm chodit každý den a rád by se vystřídal. Já mám štěstí, sehnala jsem na zimu (říjen - květen) turistického koně. Takže 7-8 měsíců v roce si jezdím a na léto jde kůň zpět do hor do práce (a já můžu jet s rodinou na dovolenou bez obav, co je s koněm a jestli se o něj někdo stará a zkontroluje ho atd.).

Dále vyřazené plnokrevníky bych pro "rodinu" nedoporučila, kromě toho, že můžou být zdravotně dost poničení, tak je tam otázka, nakolik jsou v pořádku mentálně (dostihy a závody jsou poměrně neúprosný byznys a s koněma se fakt nezachází hezky). Plus jsou to koně chovaní a cvičení na to, aby "utíkali" - prostě když si neví rady, začne zdrhat... (a věř mi, že volat záchranku vlastnímu dítěti, které se po pádu z koně nemůže hýbat, není nic moc).
Plus jsou poměrně velcí (vysocí) a nároční na krmivo a údržbu nohou (mají různé problémy s nohama, protože závodí se často velmi nevybíravě a kopyta se upravují ne s ohledem na budoucnost a dlouhověkost koně, ale na výkon). Jsou taky náročnější na celkovou péči, mají "tenkou kůži" ve všech možných smyslech toho slova - náchylnější k různým nachlazením, parazitům, kožním problémům, alergiím atd.
Jsou inteligentní a můžou být fakt super, ale to chce opravdu zkušeného člověka na převýchovu. Dětem bych ho nesvěřila.

Jak tu někdo navrhoval, vybírala bych z pracovních plemen. Mám zkušenost s quarterama - nenároční na žrádlo a údržbu kopyt, pomalejší, přemýšlivější, ne moc lekaví, milují když mají jasně danou práci, nejsou tak vysocí jako plňasové, přitom dost uvezou, nejsou choulostiví na počasí. Ne, že by taky neměli svou hlavu, ale je méně pravděpodobné, že budou magoři jako závoďáci.

Můžete povážit i nějakého "poníka", tím myslím třeba islanďáka, kteří opět - jsou nelekaví a velmi "trvanliví". Klasické poníky ne, tam už je to malý kůň s velkou osobností ).

Určitě bych šla do staršího koně, pro rodinu a děti rozhodně nechcete nějakýho sotva obsednutýho plašana. Starší kůň bude mít menší pravděpodobnost různých parazitů a se slušným vetem a kovářem se dá i obhlídnout, jak je na tom s nohama.

U původního majitele bych se poptávala po věcech jako očkování, kování, případně si chtěla promluvit s jejich kovářem (nejen o kopytech, ale třeba taky o tom, jak moc "rád" toho koně ková... jestli pokaždé sepisuje závěť, tak to není kůň pro rodinu). Není od věci zkontrolovat zuby - od určitého věku se nepozná stáří podle zubů, ale dá se poznat, jak moc majitel o koně pečuje.

Ceny samozřejmě záleží na tom, co koni bude a kolik jste schopní do toho vrazit. Zkus se poptat ve stájích, jestli třeba nezvou kováře a veta pravidelně - u nás to tak funguje a tím pádem kovář přijede, udělá osm deset koní a nikomu neúčtuje cestu - jen výkon. Podobně vet, přijede dvakrát ročně všechny naočkovat. Případně se skládáme - když někdo potřebuje veta nebo kováře mimo program, tak rozhodí sítě, jestli by někdo nepřispěl na návštěvu. U nás bohužel cestovné často vyjde stejně nebo víc, než pak vlastní výkon...

Zeptej se taky ve stájích, co zahrnuje ustájení - co a kolik krmí, kolik by stálo, kdyby oni přikrmovali jádrem atd...

Úplně ideální by bylo, kdyby byl k pronájmu nebo koupi kůň, kterého už znáte - tj. určitě bych začala u vás ve stájích, za poptání nic nedáš.....