Souhlas s Marianou.
Také jsem byla třídní motovidlo, navíc ještě "šprt", nejet na lyžák, to bych si připadala úplně vyloučená. Ano, na svahu to bylo utrpení, navíc tehdy v gumových botách a s "kandahárem", to už asi tady málokdo ví, co to bylo.
ALE: večer ve společenské místnosti a na pokojích se děly věci, o které bych v době dospívání opravdu nerada přišla, i za cenu utrpení na svahu.
Nechala bych to na dceři, jestli se jí aspoň trochu chce, ať jede. Třeba ji lyžování chytne.