Jo, můj muž je taky to samý. Většinu času s tím nějak dokážu žít, on sám za sebe ať si žije jak chce, jeho problém, že nestíhá své záležitosti. Ovšem v kritických bodech, kdy se jeho časokřivka musí protnout s časokřivkou jiné osoby, mě to vytáčí doběla. Onehdá jsem mu na sraz s kamarády uvedla čas o půlhodinu dřív, protože už to vážně nedávám, jak se můžu studem propadnout, že oni na nás zase čekají. Na různá vyzvedávání dětí píšu upozornění do sdíleného kalendáře, popř. pípání do mobilu. Nutno přiznat, že se to lepší, už jsou to desítky minut, ne hodiny.
Na naše první rande přišel o dvě hodiny později a já trubka čekala (mobily jsme tehdá ještě neměli) A jelikož s ním jsem už hodně let, tak to přežít jde, ovšem váleček mám v pohotovosti