Proč je to tak obecně, netuším, nejspíš to bude kus od kusu, budou platit tvoje vypsané důvody a ještě nějaké další, jako třeba, že se to ty matky vlastně samy nenaučily a celý život dřely bez pochvaly, tak jim to nepřijde, možná je to částečně i nevědomý vzorec... Přitom si myslím, že určitou kladnou odezvu na sebe, pochvalu (nebo prostě jen uznání toho, že je něco pěkné/dobré/povedené...), potřebuje do jisté míry každý. Jen asi ne každý celoživotně od rodičů - pak se to rozptýlí mezi partnera, práci, taky uznání od dětí je hezké (nejlíp to umí ti malí bezprostřední ještě věkově školkoví...), pro někoho je zpětná vazba na to, že je šikovný/dobrý apod., i částka, co vydělal, na účtu... Ten, kdo to ujištění doma nemá, se v rámci vlastní potřeby neprožívat stále jen frustraci, naučí to uznání najít jinde. A pak jsou samozřejmě lidi, kteří v tom mají nějakou patologii, nesou si z dětství díky tomu i trauma. Ta schopnost to zpracovat a žít bez "nutnosti" být uznaný je zdravější a ukazuje na to, že jsme si "sebe vědomí".

Já jsem chválená jako dítě doma vůbec nebyla, jediný vlídný tvor v naší rodině byla babička, kterou jsem boužel viděla jen občas. Svoje děti chválím, ale cítím, že to taky nepřeháním... že někde ve mě je podobný nesmyslný nevědomý strašák, abych je nedejbože nepřechválila... snažím se na tom pracovat Moje matka už nežije, ale za života mě pochválila vlastně jen jednou - to už byla nemocná a já dospělá, pochválila mě tak nějak celkově, že je na mě pyšná, co jsem dokázala... Paradox je, že to "co jsem dokázala" bylo navzdory jejich nepodpoře (jak emocionální, tak finanční...) a jen díky tomu, že jsem s nimi na několik let v podstatě přerušila kontakt, protože mě stále psychicky ničili. Máma sama měla se svou matkou nedobrý vztah a tak si to nesla nějspíš v sobě. Už to chápu, za zlé jí to nemám, žiju s tím celkem v pohodě. V současnosti mě potěší, když si někdo všimne, co jsem udělala, ocení to, pochválí, že jídlo je dobré, když něco vyrobím, že je to hezké/nositelné... ale myslím, že to mám tak nějak zdravě, nečekám na pochvalu a nehroutím se bez ní, je to milý bonus. Otázkou je, co o tom mém chválení a poskytování ujišťující zpětné vazby jednou řeknou děcka, že...