Analfabeto,

ale co když celej život neuděláš NIC, co je "lepší a výjimečné", a děláš jen ty "samozřejmosti", jako je chodit do práce?

Má takovej člověk prožít ten život v tom, že vlastně nedělá nic dobrýho, co by si zasloužilo nějaký uznání?

Zkus si představit, co by se stalo, kdyby se na ty "samozřejmosti" vykašlal?

Vždyť z těch "samozřejmostí" se skládá převážná většina našeho života, a to, že to nejsou až takový samozřejmosti, je poznat, až když to člověk ztratí/přestane to dělat.

Já si myslím, že právě tohle je ten nebezpečnej přístup, o kterým mluvím na začátku.