Ja chvalena byla, nicmene vetsinou s nejakym tim "ale" za pochvalou. Hlavne mam problem s tim, ze sama jsem vzdy byla a jsem extremne sebekriticka, takze jsem nevnimala az tak tu pochvalu, spis to "ale". Ted uz dovedu rict, aby si vytky nechali, ze zkritizovat se sama umim dokonale.

K tematu sourozence, ja mam mladsiho dokonaleho bratra. Vudci typ od malicka, ve skolce o nem rikaly ucitelky, ze bude jednou prezidentem a to jeste neumel mluvit Je chytry systematik, ktery nemel ani pubertu, tak nejak se dospely uz narodil. Mam ho rada moc, i kdyz v detstvi to bylo nekdy dost slozite. Ja jsem uplne jina, stoprocentne mam nejakou poruchu pozornosti, takze vzdy veliky rozdil ve vsem, od uklidu po uceni. Nahlas mi byl za vzor dan doslova jen parkrat, ale holt se umim opravdu dobre sama zkritizovat a rozdily byly jasne. Ted uz s tim problem nemam, ac deti stejnych rodicu, tak vybava je naprosto rozdilna, coz beru jako fakt a nijak me to netrapi.