Kuličko,

přesně tak!

"nic není samozřejmost, právě proto, že čím jsem starší, tím častěji vidím případy lidí, co tu práci třeba nedokážou sehnat, nestíhají, onemocní, na děti jsou vzteklí, případně i takové, kdy děti kvůli poměrům v rodině páchají sebevraždy (jako fakt, bohužel). Není třeba pochlebovat, je třeba uznat to dobré a to horší (ve smyslu nepořádek atd.) nekritizovat. Vážit si toho, když vše jde tak, jak by mělo."

Je možný, že si to člověk plně uvědomí teprve v momentě, když vidí, jak by to taky mohlo vypadat, kdyby to nefungovalo.

Ani to, že máš práci, ani to, že něco doma děláš, ani to, že nechlastáš, nenadáváš, chováš se slušně, NENÍ samozřejmost. Jakákoli, i sebemenší pomoc někomu jinýmu NENÍ samozřejmost. A je dobrý si to uvědomovat, protože nalejme si čistého vína, naprostá většina z nás NIKDY NEDOKÁŽE NIC tak výjimečnýho, aby se to dalo někam zapsat zlatým písmem z hlediska významu pro lidstvo, ale přesto prožijem slušnej život a vychováme děti a pracujem tak, že je to k něčemu dobrý, a pokud bychom se měli chválit jen za VÝJIMEČNOSTI, tak bychom prožili celej život vlastně bez jedinýho pochválení a s vědomím, že vlastně "konáme jen svou povinnost, no a co, to přece nestojí za řeč".

Což by teda mně osobně přišlo strašně smutný, já v každým normálním řádným životě a plnění si vlastně "jen těch samozřejmejch povinností" vidím velkou věc.