Já znám Jarmilu, která chce, aby se jí říkalo Jarmila, a sdělila mi to, proto to činím. Necítím se buzerována, její jméno považuji za součást její osoby a respektuju ji. To, že mně je jedno, jestli se mi říká Blafumína, Blafinka či Blafka, neznamená, že to musí být jedno každému jinému, a vyhovět v takovéto maličkosti považuji za zhola přirozené. Aspoň se dobře odliší od kamarádky Jaroslavy, které se říká Jarko.