Ono v té školce je to zřejmě jiné než ve škole v tom, že ve školce se víc musí improvizovat, nedá se asi tolik plánovat, když jde o dvou a tříleté děti a k tomu u nich starší nemluvící autista se středně těžkou MR a ADHD. Samozřejmě že se s učitelkou domlouváme, co tak ZHRUBA je pro ten den v plánu. Pokud to jde a moje dítko spolupracuje, tak jsme s ostatními - hlavně na pracovní činnosti. Pokud si učitelka s dětmi povídá, tak to zkusíme s nimi, ale většinou odcházíme. To už se s učitelkou nedomlouvám a najdu mu sama nějakou jinou činnost podle jeho nálady nebo chutě. On hodně křičí a při nelibosti vrčí, takže tím ruší. Na ranní rozčvičku, svačinu nebo oběd jsme samozřejmě s ostatními. Někdy mi učitelka dá nějaký pokyn, ale většinou už vím sama a pomáhám s ostatními dětmi, co je třeba. Je to náročný, těch 8 hodin denně u dětí je na budku, zvlášť ve školce, kde je šrumec a rámus a navíc u takhle malých dětí. Vše se musí říct 10x, všude musíme ty děti dostrkat, pořád někdo pokakaný, počuraný, 100x se upravuje tužka v prstech, na procházce se děti pořád popohánějí a houfují a do toho to moje dítko pořád křičí a je divoký. On má ale děti a společnost rád, je to radostný křik, pořád se směje. Po obědě už nespí, nevydrží být v klidu, to ho musím zabavit, aby nerušil. No mám pocit, že žádný prázniny nebyly....