Kopretinko, já se ti divím, že si s matkou pořád lámeš hlavu.
Já jsem se už někdy v rané dospělosti naučila, že když o mě někdo nestojí, holt s tím nic nenadělám, sice to mrzí, ale "vnucování se" a "snažení se"problém rozhodně nevyřeší.

Tchýně o naše děti také nestojí, třebaže bydlíme opravdu blízko sebe, vidí je tak 2x za rok - o vánocích a o tchánových narozeninách. V prvních měsících prvorozeného mě to sice mrzelo - resp. bylo mi to divné, ale pak jsem to vzala jako fakt. Dětem nezájem babičky nijak nevadí.
Je fakt, že máme výhodu, že pro mě je to tchýně a ne máma a děti mají druhou milující babičku (moji mámu)

Až zas matka bude plánovat, že tvoje děti někam vezme, odkývej jí to, ale nepočítej s tím, nic neplánuj, neřeš a děti upozorni, aby se raději netěšili, protože "však znáte babičku".
Na koncert dětí ji klidně pozvi (i když já bych to na tvém místě nedělala), resp. řekni jí, že se koncert bude konat, ale nepočítej s tím, že dorazí.