Asi takto - já mám tchýni v baráku a je to to samé. Jo teď má zdravotní problémy, pravda, ale 5 let zpět byla ještě čiperná...

Nikdy nevedla ani nevyzvedla naše děti ze školky - když jsme byla v porodnici šel tam tchán, ale s tím, že učitelka mu musela dceru předat jak na podnose - ustrojenou, obutou... u dalšího si raději vzal manžel dovolenou. Syn měl 4 dny fotbalové soustředění na kterém mu moc záleželo - opět se tam tchán a ani tchýně neobjevili aby podpořili svého malého vnuka, na jeho první fotbalový zápas (cca 200 m od bydliště) se taky nešli podívat - tchán jo akorát ten šel do hospody a ne za vnukem.... Vánoční besídky, vystoupení... zkrátka vždy to nejde... jednou se musí vařit guláš, podruhé pověsit prádlo.... Už jsem se s tím naučila žít ale mrzí mě to.... o babi si jednou děti odnesou vzpomínku jak sedí na židli a luští křížovky a sleduje telenovely. Od dědy si budou pamatovat jízdu na kole a hospodu.... Přitom tchýně umí plést, háčkovat, mohla by to vnučku naučit, tchán ovládá řemeslo.... Můj táta už nežije ten by si děti jinak užil, ale tu šanci nemá a moje mamka bohužel vše nezastoupí, protože bydlí dál od nás, nemá řidičák a hromadnou dopravou se k nám nedostane....

Jo dá se s tím žít, ale mrzí mě to to zase jo....