dabo,

ta asistence by měla význam v době studia. Učí se spousta teorie, praxe je málo.

U asistence je ten problém, že když se dostaneš jako asistent ke špatnému učiteli, tak potom jako učitel přejímáš a šíříš dál to špatné. A bez té praxe těžko rozlišíš, co je špatné a co ne, navíc jako asistent nemáš moc možností s tím něco dělat, buď pracuješ pod vedením učitele (a tedy tak, jak on chce), nebo nepracuješ vůbec.

V době studia je tam ještě někdo z VŠ, kdo na studenty dohlíží, takže alespoň něco se dá zkorigovat.

Jinak klasicky u nás, jedna kolegyně obecně považovaná za dobrou (je zkušená, to jo), nechává asistenta celý den sedět v lavici s dítětem (a představ si celý den sedět v prvňákovské lavici). A protože ona je ta zkušená, tak se tahle praxe postupně předává dál a došlo to až tak daleko, že to začalo vyžadovat vedení, aby asistent seděl s dítětem v lavici. Zažila jsem to i na předchozí škole, ale tam jsem byla první asistent, ale tady je asistentů mraky. A ano, někdy je to vhodné a důlěžité, aby tam ten asistent s dítětem seděl, ale často je to na škodu. O tom, že je to fyzické utrpení pro toho dospělého v prvňákovské lavici, ani nemluvím. Takhle by mohl jeden špatný učitel zkazit dost těch potenciálně dobrých .

Takže spíš než asistence mi přijde dobrá třeba párová výuka (ale to už je skoro utopie, hrozmě moc učitelů jsou solitery, které mají vést děti ke spolupráci, a přitom sami spolupracovat neumí) a když je potřeba, tak třeba suplování, ideálně bez třídnictví. U nás takhle fungují těhotné učitelky, co se ví, že odejdou během prvního pololetí na mateřskou, a musím říct, že je to fajn pro všechny. Na supl každý učitel chystá přípravu, takže pro toho suplujícího to není časově náročné. Vyzkouší si při tom různé děti a když něco občas zvorá, tak se až tak moc neděje, protože ten, co to učí, má možnost poměrně rychle problém řešit. Ostatní učitelé nejsou zatížení suplováním (nejhorší je únava, protože začnou chybět "okna" při dlouhé výuce, nebo naopak ta kratší odpoledne, která člověk využívá na všechny ty školní podružnosti a opravování). Když se jde mimo školu a je nutný další doprovod, opět je kam sáhnout.....

My teď máme některé tělocviky vždy dvě třídy najednou, takže si užívám párovku s kolegyní. Máme možnost buď tělocvičnu rozdělit na dvě menší části, nebo učit společně. Nám to vyhovuje společně, vždy se domluvíme, co kdo udělá, připraví, současně máme možnost pokrýt větší prostor při dohlížení, mít víc činností s nutnou dopomocí nebo záchranou....

Možná je to jen tím, že učitelé na tohle nejsou zvyklí, že kdyby se to dělalo běžně, tak by jim to vlastně nevadilo. V současné situaci to ale většina spíš odmítne.