susu,

pro tebe jsou "nesmyslné požadavky", když Michaela Ondráčková nechce být oslovovaná Miki Vondráčková, vadí jí to a nechce na to slyšet?

Takže tobě můžem říkat třeba "šušu" nebo "sušenka", prostě protože se tak rozhodnem, a pokud by ti to vadilo, tak problém máš ty?

Já taky vnímám jako divný, když se někdo jmenuje Marie, ale chce, aby se mu říkalo Anna a jinak se vzteká. Za normální stav považuju, že to ten člověk zas až tak urputně neřeší (tj. pokud jsem Marie a preferuji Manku, ale někdo mi řekne "Maruško", tak je divný, když se kvůli tomu můžu přeskočit vzteky. Může to bejt tak, a většina lidí to tak asi má, že se když se představí představuje "já jsem Manka", tak jí většina lidí bude říkat "Manko", a pokud se někdo občas uřekne na "Marušku" tak jim to nevadí nebo to přežijou.

Ale klidně to někdo může mít tak, že s "Maruškou" má spojený nějaký zcela osobní nepříjemný pocity (co já vím, protivná teta/učitelka ve školce/falešná kamarádka, co jí přebrala muže), a prostě tak oslovovanej bejt NECHCE a vadí mu to. Jo, je to zvláštní v tom smyslu, že je to trochu neobvyklý, ale každej přece máme nějaký věci, na kterejch nám zcela iracionálně záleží.

Je to opravdu důvod chtít takový "Marušce" jako úplně cizí člověk mermomocí udělit lekci nebo jí ukázat, že JÁ mám navrch, protože ji budu oslovovat tak, jak chci JÁ a ne jak chce ona?

Myslela jsem, že oslovovat člověka jeho jménem v takové podobě, v jaké si přeje být oslovován, je otázka elementární zdvořilosti, a že opravdu není známkou umíněnosti pana Novotného, že si nepřeje být oslovován "pane Dvořáku", ani Jaroslava, že slyší na Jardu a ne na Slávka.