že bych mu říkala, jak si přeje
Nemám ráda, když mi někdo říká Martíííí, protože nejsem Marta, ale Martina. Vcelku to všichni respektují, až na jednu paní, která si Martíííí nemohla odpustit - po nějaké době mi říká: Tak vidíš, Martíííí, jak sis na to oslovení zvykla - a já na to: zvykla jsem si na to, jaká seš kráááávááá. On té doby mi říká "paní Kropáčková" a mám pokoj.