Co je slušnost?
Já se snažím k druhým chovat tak, jak chci, aby se chovali oni ke mně.

Myslím si, že leccos jde řešit ve slušnosti, ale musí to být přirozené...nemá myslím význam být za každou cenu "slušná", když to uvnitř doutná a vře...
Taky se určitě někdy dostanu do situace, kdy jde prostě přirozená slušnost a vstřícnost stranou, zvlášť s některými lidmi, kteří rádi startují i preventivně bez příčiny (občas se dostanu do situace, když řeším věci už s už přednasr.anými lidmi). Ale mám v osobním styku natolik nějakou osobní autoritu (o které ani sama pořádně nevím ), že se to stává velmi výjimečně, lidi se celkem velmi rychle zklidní.
I nepříjemné věci se tedy podle mě dají vyřídit slušně.

Děti učím ne to, že se slušnost vyplatí, ale že to ve slušnosti prostě jde (jsme přece lidi)...ale samozřejmě si člověk nemusí nechat kálet na hlavu, občas na "hrubý pytel hrubá záplata".
To mi připomnělo situaci , kdy jsem řešila naše nefunkční jezírko přeplacené řádově o desetitisíce korun. Když manžel jednal několikrát slušně (protože ten vždy a za každou cenu), ale bez výsledku, protože dotyčný "nerozuměl" a jen se smál...v okamžiku, kdy jsem se příšerně naštvala a začala hovořit jazykem, kterým tvůrce jezírka rozuměl (ani nevím, kde se ta slova ve mně vzala), opravdu vysolil peníze zpět a rozešli jsme se v dobrém. To byl asi můj poslední velmi neslušný incident, je to asi deset let zpět.

V situaci, kterou Cimbur popisovala, a pokud bych o těch věcech nechtěla diskutovat, což nevím, zda by nastalo, protože určitě bych se ráda zapojila , bych prostě řekla, že to mám jinak a už bych se debaty neúčastnila. Podle mne je tohle jednoduchá situace, prostě tohle není nic pro mě a vy si říkejte a myslete, co chcete.
Legrační je, že se asi v tomhle případě sešly dva extrémní tábory, které se asi nehodlaly sejít někde uprostřed a připustit ani málo argumenty toho druhého. tak je pak jakákoliv diskuze nejen marná, ale možná spíš dost nasírací, což je asi zbytečné, když se tím člověk zrovna nechce bavit.