Samozrejme, ze jsem za uznani rada. Mama ho pochopitelne, jako mnohe z jeji generace, poskytuje pomálu a kdyz uz, nasleduje za nim nejake "ale..." Od manzela se mi dostava uznani v uplne jinych oblastech, nez by clovek od partnera ocekaval nebo nez bych potrebovala. Ale uz ho znam, tak me to alespon neprekvapuje.
Svym detem se snazim uznani nebo chvalu poskytovat, snazim se vyhybat obecnemu chvaleni jejich osoby, ale chvalit vysledek cinnosti. A hlavne se je snazim vest k sebereflexi a sebeucte, aby samy dokazaly zhodnotit, co se jim povedlo, a mit z toho radost. Ale jak moc se mi to dari, ukaze az cas...