Šuplíku, souhlasím.
Vůbec si neumím představit mluvit s rodiči o svých vztazích, natož v detailech.
A to považuji naše vzájemné vztahy s rodiči za dobré.
O mých partnerech dostali rodiče vždy jedinou informaci - jmenuje se Pepa, chodíme spolu. O těch dlouhodobých tedy, o krátkodobých vůbec nevěděli.
Že já vím o vztazích svých dětí, to považuji za mimořádný úspěch své výchovy, za mimořádný projev důvěry a blízkého vztahu mezi námi a hýčkám si to jako vzácný nadstandard. A počítám s tím, že ve věku kolem dvaceti už se mi vůbec svěřovat nemusí.