Ta přednasranost udělá v komunikaci hodně..Máme v rámci firmy maloobchodní prodejnu, kde se týdně pohybuju docela dost a upřímně, když pozoruju, jak s prodavačkou mluví 90% důchodkyň, tak bych jim nejradši něco od plic taky řekla..Hodně jich si v tom vyloženě libuje, pořádně si zaprudit . Opačný poměr pozoruju u dětí a puberťáků, tam je to tak 10%, co by potřebovali umravnit,což někdy udělám ( ale formou prosby). Jako příklad uvedu vycházení - vcházení, kde se banda dětí vecpe do dveří a nepustí vycházející osobu, tak tam je většinou zabrzdím a většinou to příště už neudělají..A kupodivu nejlepší (co do chování)zákazníci jsou kluci mezi 15 - 19 roky, když se na ně promluví slušně..Holky v tomhle věku mají spíš tendenci provokovat..Takže když to shrnu - určitě spíš nehrotit, ale slušně poprosit, když se to mine účinkem,tak už bych to asi nechala být..V téhle konkrétní situaci vůbec nevím, co bych dělala, připadá mi to dost divoké, facka je mimo..