Nastavit den tak, aby bylo večer dítě unavené, jsme se fakt snažili. Všichni. Dospělí třech generací. Výsledkem bylo šest dospělých, kteří už o půl deváté večer usínali, a naprosto čilé batole.
Záhy jsem pochopila, že nedokážu nastavit režim. Babička mi neustále radila, ať "dám dítě spát". Až po opakované názorné ukázce pochopila, že sice můžu uložit dítě do postýlky, ale spát ho prostě nedonutím.

Děti jsem měla naštěstí třikrát po jednom. To, které bylo aktuálně nejmladší, se zkrátka přizpůsobovalo organizačním záležitostem těch starších - někdy spalo odpolední spánek v postýlce, jindy u mámy v šátku při odvádění staršího sourozence na kroužek...