Jo, u nás snaha odložit ranní vstávání vedla akorát k tomu, že jsme se naučili spát s dítětem lezoucím nám po hlavě, později v rachotu kostiček, když se naučil slézat z postele, a nakonec zasypaní duplem, když zvládnul i vylézt zpět na postel. Dvojka to pojala naprosto stejně a ještě jsme mohli být rádi, že se převážně omezuje na rodiče a bratra nechá dospat. Ta navíc vstává vždy stejně bez ohledu na to, v kolik jde spát. A že má rozmezí od 7h do 11h. Snaha nastavit jí večerní spaní na dobu, kdy chodí spát její bratr obvykle vedla k tomu, že pokud vůbec usla, tak se následně budila co půl hodiny. Případně se o půlnoci probralo zcela vyspinkané děťátko, co následně strašilo několik hodin. Snaha upravit ji denní spaní zase vedla k tomu, že buď bylo doma nedospalý totálně nevrlý dítě, co pak usínalo přetažené a zase se budilo co půl hodiny. Nebo jsem jí chvíli na to zase našla někde spící. Jediný režim, který ji vyhovuje, je ten její poměrněi fluidní vlastní, a to s ním ještě těžce zahýbá každý úplněk, kdy se pak nelze spolehnout vůbec na nic. A má to tak od narození.
Přeju hodně štěstí