No Monty, tak možný to je, puberta může být dost složitá. A jinak v dětství před tím jste měli láskyplný vztah. Byla tvá máma milující mámou?

Já jsem třeba jsem taky zcela povahově nekompatibilní se svojí mámou. Dodnes mně někdy naprosto vytáčí, a to už jsem hooodne zklidněná a nad věcí. Nikdy jsem navíc neuměla to chování úplně rozklíčovat, jelikož jsem úplně jiná a tak jí fakt někdy prostě nerozumím, jejím očekáváním.

Ale puberta teda byla divoká, záměrně jsem si vybrala školu tak abych šla na intr, a domů jsem jeden čas skoro nejezdila. A pamatuju si to taky jak mně neskutečně štvalo že se prostě nakonec musím podřídit, protože má nade mnou tu moc.
Přesto myslím že v těch "nejublíženějších" dobách tam vzadu někde ta brzda byla, ta čára přes kterou bych nezašla. I když navenek to asi vidět nebylo.

Dnes bych řekla, že to byl vztah vybudovaný v dětství, na ten se pak dalo navázat, když bouřlivá léta vzpoury pominula. A řekla bych, že já ji vytáčím úplně stejně, zase svou povahou kterou nechápe ona. Ale čas nás naučil nějaké vzájemné toleranci, nadhledu a koexistenci.
Mám ji ráda a vždy jsem měla.