Zefýr: píšeš o mně a mé dceři. Je to u nás úplně do písmenka stejné. Zrovna včera mě to neustálé bojování úplně zlomilo. Nebaví mě ty neustále vyhrocené situace, už je jich moc. A už mi vadí i ty mezičasy, kdy mne dcera nekonečně miluje, protože vím, že za pět minut zas budu nejhorší na světě, neboť po ní chci, aby si ty boty odkopla aspoň ke stěně a my po nich nemuseli šlapat uprostřed předsíně.