Já jsem neměla extra drahé kroužky, ale zase je pravda, že cokoliv jsem chtěla, to mi rodiče zaplatili - lidušku i jazykové kurzy, za mě zdaleka nebyly možnosti jako nyní a tak jsem se ani necítila v něčem omezována. Jenom mě někdy mrzelo, že naši mi nikdy žádný kroužek nenabídli, že se vším jsem musela přijít sama, až už jsem byla dost stará, aby mě napadlo, že to chci dělat. Mrzelo mě to hlavně v klavíru a v lyžování, měla jsem pocit, že pořád ty ostatní doháním a nemám šanci se to naučit tak dobře, jako ty děti, které k tomu přivedli rodiče o pár let dřív.