Do školy se investovalo, do nějakých koníčků rozhodně ne. Ve výběru školy a její (finanční) náročnosti mi rodiče nikdy nebránili, co se týče koníčků, pokud by můj zájem znamenal víc, než podpis na přihlášce a složenku (např. by mne museli někam vozit), tak nezájem. Dnes bych si svá tehdejší přání mohla splnit, ale už ani nevím, jestli chci. Odnaučila jsem se chtít a dělat věci, co jsou zbytné. Dodnes si pamatuju své tehdější pocity, proč ostatní mohou a je to pro ně zcela samozřejmé, a já ne.
Na soukromou školu jsem chodila dva roky (pomaturitní studium). Určitě byla výuka dobrá, učitelé s námi jednali s respektem. Atmosféru spíš narušovali někteří spolužáci, kteří školu považovali za závětří, aby nemuseli do práce a rodiče jim to platili. Moc se mi to nelíbilo, ale byli tam i lidé, co si na školné vydělávali sami brigádami.