Musím se přiznat, že ačkoli u úspěchu uznávám určitou roli náhody, tak mě docela točí, když to někdo podává, jako že je to CELÝ vždycky jen věc náhody a štěstí - připadá mi, že tím vlastně tomu, kdo je úspěšnej, upírá jakýkoli vlastní zásluhy.

Jako by to, že někdo vybuduje nějakej podnik nebo se stane odborníkem na něco, úspěšným sportovcem apod. bylo jen čistě proto, že měl štěstí (a ne proto, že systematicky několik let něco budoval, průběžně studoval a sháněl si k tomu materiály, nebo intenzivně trénoval). A možná i jako by to, že něčeho dosáhne, záviselo na jedný jediný šanci, kterou když (samozřejmě díky štěstí) využije, tak z něj bude hvězda, kdežto když ji prošvihne, skončí jako bezdomovec (přeháním, ale jenom trošku).

Podle mě ale ti, co něčeho dosáhli, často neuspěli na první dobrou (čili tu první šanci třeba nedostali nebo ji nevyužili), ale zkoušeli to znova a znova a znova, až se to "štěstí" unavilo (nebo postupem času přišli, jak na to líp).

Samozřejmě že je možný mít smůlu a každej ji asi někdy v životě, ale přiznám se, že moc nevěřím na celoživotní smolaře, kteří maj smůlu ve všem, na co se podívaj, protože pár takových lidí znám a vidím, že na tý svojí smůle mají velmi často lví podíl (třeba mají problémy vyjít s okolím, ale není to ani tak proto, že to okolí je divný, ale že oni s ním jednají divně).

A taky argument, že "oni prostě nedostali do vínku ty správný vlastnosti" mi nepřipadá úplně OK, protože to by úplně popíralo ,že je možný na sobě pracovat a třeba se ohledně něčeho poučit, ale že je to prostě nějak daný osudem.

Nepopírám, že je to I o klice, ale nemyslím si, že by za tím, že je někdo v něčem dobrej nebo se mu to daří, stála JEN klika.

A co myslíte vy?