No jo Buchli, to tak prostě někdy je, že někdo "na ty jazyky není". Tos za celou svou kariéru ještě opravdu nezažila? Mě se někdo takový sporadicky vyskytne (tzn. že přijde o vlastní vůli, chce se jazyky naučit, je motivován, ale stejně to nejde), a je to pak dřina. Neučím takové lidi moc ráda, protože mi to i přes zkušenost podlamuje sebevědomí.Ale já si mohu dovolit stálé opakování, nízké tempo, dril(!, tolik v současné době nenáviděný a přesto účinný), prostě cokoli chci. Ty můžeš poradit to doučování, které se nejspíš zaměří v rámci možností na probranou látku, ale stejně asi moc nepřinese. Leda jistotu ve slovíčkách, lepší schopnost tvořit krátké věty a sem tam nějaké zafixované kolokace. To bych považovala celkem za úspěch v rámci možností, ale je jasné, že v poměru ke stále rychlejšímu školnímu tempu se ty nůžky pořád rozevírají. Ty prostě individuální výuku poskytnout nemůžeš a zřejmě ani ta ho nevytrhne. Je hezké, že s ním soucítíš, ale chce to asi nechat být. Někdo se prostě ráno vzbudí a najednou to jde, jiný nikdy ani nekvákne a dalšímu pomůže až pobyt mimo ČR.