Já nevím, až takhle bych to nebrala.

Myslím, že od Mandelinky je to sice trošku póza, ale vnímám ji jako pozitivní věc a osobně si myslím (ač je to asi nemístný psychologizování) , že jí to zachránilo zdravej rozum po takovejch přesdržkách od života, o kterejch se většině nás ostatních ani nezdá.

Vnímám v tom určitý rizika, jako občasnou bagatelizaci něčeho, co by si zasloužilo být bráno víc vážně, ale celkově si myslím, že to má daleko větší přínos než vybírat si jako hrozinky to špatný.

I když si třeba myslí, že je v něčem lepší, než opravdu je, tak mi to přijde víc k životu než někdo, kdo to má naopak.

A to, jak tu padlo, že by to někdo méně spokojenej mohl vnímat jako urážlivý, či jak to přesně bylo, to mi přijde superabsurdní. A jako největší paradox by mi připadalo, kdyby někdo takto napomínal člověka, kterej se dokázal vyrovnat i s hnusnejma věcma, který ho v životě potkaly bez jeho zavinění, že by to, že je moc veselej, se mohlo dotknout někoho, komu se vcelku nestalo nic nebo se i narodil se zlatou lžičkou v puse, ale je životní tragéd.