Co se má nebo nemá do školy je pod mojí rozlišovací schopností.

Z uvedeného důvodu (nejen) jsem si vybrala školu, kde

a) nedostávají domácí úkoly
b) nenosí si domů učebnice - resp. pracovní sešity
c) vysvětlila jsem učitelce, že jestli chce, aby moje dítě něco mělo nebo někde bylo, musí mi to říct výslovně, příp. mi poslat mail, protože spoléhat se na to, že si něco přečtu v deníčku, je utopie
d) tělocvik a výtvarku si nechávají ve škole. Čip na obědy z tašky nevyndáváme, takže ten ještě nezapomněl ani jednou. Dát mu svačinu jsem taky ještě nezapomněla ani jednou.

Zatím se mi podařilo už 2x v pondělí zapomenout doma ručník, který si děti nosí na víkend vyprat (vyndala jsem, vyprala a nestrčila zpět do tašky). Paní učitelka mi řekla, že ho bude mláděti nechávat tedy ve škole a když v pondělí přinesu čistý, tak mi ho vymění za špinavý a když nepřinesu, bude mít teda aspoň ten rozešpiněný z minulého týdne.

Taky jsem si nezvládla za 5 dnů přečíst v deníčku, že mají přinést ovoce a zeleninu, pročež paní učitelka řekla, že to nevadí, že je budou probírat tři dny, mají toho od jiných dětí dost, a že jestli chci, tak to můžeme přinést v úterý a jestli si nevzpomenu, tak to nevadí.

Jo, taky už jednou místo s baťůžkem na výlet přišel malý do školy normálka s aktovkou. Paní učitelka mi na to řekla, že to nevadí, že to pití mu strčí do baťůžku k někomu jinému.

Tj. důsledky u nás nejsou žádné Ovšem dítě se nerado liší, takže už za těch prvních pár týdnů školy pochopil, že nechce-li se lišit - tedy být jediný, kdo nemá baťůžek, ručníček, ovoce..., tak že musí holt mamince takové věci připomínat a hlídat si to sám.

To je podle mě ta nejlepší výchova k samostatnosti.